Má slabost pro synťáky, holčičí hlasy, zlatou barvu, extravagantní náušnice a mentolové cigarety.

Představí vám nejnovější tracky i prověřenou klasiku v rámci osobní mantry DANCE TO THE BEAT. Možná jste si mysleli, že ne, ale její disko trysko vám roztočí sukně a rozepne límečky u košilí.

Když nehraje, vychovává kluky, snaží se, abyste se dozvěděli to nejlepší ze současného výtvarného umění a kreslí. Pomohla natočit jedno video.

není člověk, ale monstrum, které se přes noc vysráželo v kádince v jiné galaxii a v jiném století. Mixuje různé styly a žánry (soul, jazz, funk, latino, rock, indie, electro swing a dance) podle momentální nálady v sále. Slabost má pro roztodivné úchylárny a píčoviny domácí i zahraniční provenience. Poznáte ho podle růžového květovaného kloboučku a nekoordinovaných tanečních kreací. Rezidenturou DJ FUNKENSTEINA je ústecké Café Max.

www.cafemax.cz

vystudoval učitelství na ZČU v Plzni (český jazyk – hudební výchova), kde také debutoval ve fakultním časopise Studentský Fénix. Po studiu pracoval jako knihovník a učitel v severních Čechách. Svými texty přispěl do antologií Od břehů k horám (2000), Údolí neklidu (2010), do Antologie nové české literatury (2004) a též do antologie italských překladů Rapporti di errore (2010). Juvenilní verše vyšly pod názvem Po zarostlém chodníčku (2002). Jako člen Ason-klubu publikoval v edici Malé knížky sbírky Milosti (2001), Nápisy na hroby II (2003) a Teplický pobyt (2006). Dále vydal sbírky Sonáta pro vnitřní hlas (2006) a Výběh slov (2008). V současnosti je členem Střediska západočeských spisovatelů a rovněž členem redakční rady literárního časopisu PLŽ (Plzeňský literární život), kam psal v letech 2002–2005 literární recenze a později vedl vlastní kritickou rubriku Ve jménu Šaldovy hole.

Proč považujeme za skutečné pouze to, co lze přesně popsat, změřit a zvážit? Proč místo na kouzla, Zemi krále Jana, peklo a dobrý vítr věříme na racionalitu, hospodářský růst, přímky, úsečky a trojúhelníky? Proč neumíráme na souchotiny a neděle trávíme v nákupních centrech? Jsme přesvědčeni, že žijeme pravdivěji a lépe než naši předkové. Je tomu ale skutečně tak? Na čem svoje přesvědčení zakládáme? Odkud se vzalo a jak vzniklo? Přinesl ho čáp, vrána nebo snad někdo jiný?

Miloš Makovský

(*1984, Havl. Brod)
Autor je absolventem oboru Učitelství výtvarné výchovy na Katedře výtvarné kultury UJEP v Ústí nad Labem a v současné době zde působí jako doktorand. Čtvrtým rokem pracuje jako výtvarný pedagog na ZUŠ v Roudnici nad Labem. Pokud zrovna nesází další číslo H_aluze, sází něco jiného.

Samostatné výstavy:
2010/ H_aluzím, Café Max, Ústí nad Labem
2009/ Práce na papíru, Galerie na chodbě, Ústí nad Labem

Účast na výstavách (výběr):
2009/ Poslední jednorožci, galerie a čajovna Ve věži, Mělník
2009/ Video Art Festival Prague, IndigoSpace, Praha
2008/ 15 minutes in Pasila tunnel, Helsinky, Finsko
2008/ Fit durchs Studium, putovní výstava plakátů, Německo
2008/ Enterprize, Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem
2006/ Fenomén kniha, galerie U dobrého pastýře, Brno
2005/ Grafika roku, Clam-Gallasův palác, Praha

Ostatní aktivity (výběr):
Od 2008/ Grafik tištěné verze a redaktor Literárně kulturního časopisu H_aluze
Od 2008/ Externí spolupráce s Ústeckým deníkem
Od 2007/ Ilustrace pro GN Plastics (ČR/Kanada)
2006-2009/ Kurátorství galerie 2P, Ústí nad Labem
2001-2011 Členství v hudební skupině Proletáři všech zemí

Mgr. Jakub Chavalka (*1976)

Je filosof a učitel. Vystudoval Český jazyk a literatura – Základy společenských věd (magisterský studijní program) na PF UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 2007 studuje Filosofickou antropologii (doktorské studium) na FHS UK v Praze. Od roku 2002 vyučuje na GFP Neratovice, od roku 2004 externě prednáší na FF UJEP v Ústí nad Labem a od roku 2008 na FHS UK v Praze.

Mgr. Jan Civín (*1976)

Je politolog a kavárník. Vystudoval Základy humanitní vzdělanosti – politologie (bakalářský studijní program) na PF UJEP v Ústí nad Labem a Politologii (magisterský navazující studijní program) na FSS MU v Brně. Od roku 2003 vyučuje na PF, posléze na FF UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 2009 je dramaturgem ústeckého Café Max.

Aktivně se účastnil mnoha interpretačních kurzů v České republice, Rakousku, Německu, Velké Británii a Izraeli. Vystoupil v rámci festivalů: Lotherton Hall Young Artists Platform 2002 (UK), Festival Czech and Slovak Music in London 1999, 2000, 2002 (UK), Festival History, Music & Memory 2004 (Izrael), Festival Music in the Valley 2004 (Izrael), Violoncello 2005 in Brussel (Belgie), Rok s židovskou kulturou – 100 let Židovského muzea v Praze 2006, Vesna v Rossiji 2006 (Moskva), LFŠ 2006, Weinberger Tour 2007, 2008, Dvořákova hudební Nelahozeves 2007, Musicale delle Nazioni 2007 (Itálie), Premières rencontres avec Paul Bazelaire 2007 (Francie), Chotěbořské jaro 2008, Boskovice 08, Baščaršijske noći 2008 (Bosna a Hercegovina), Duo Brikcius – 2 Cellos Tour, 54. ročník Dvořákova festivalu 2009, Festival Theatrum Kuks 2009, Evropské dny židovské kultury (2009), Století andělů a ďáblů v Pošumaví (2009), Daniel Pearl Music Festival (2009, 2010, 2011), Festival Rádia Devín 2010 (Slovensko), 2e Festival Culturel International de Musique Symphonique 2010 (Alžírsko), Festival Smetanovské dny (2011).

František Brikcius je laureátem soutěže Anglo-Czech Competition v Londýně (1999), držitelem 2. ceny na mezinárodní soutěži International String Competition London (2000) v Londýně a druhého místa na mezinárodní smyčcové soutěži International String Competition (2003) v Jihlavě.

Byl oceněn titulem Stipendista Nadace Českého hudebního fondu (ČHF) za interpretaci českých skladatelů v letech 2001 a 2002.

Věnuje se interpretaci violoncellových skladeb 17., 18., 19., 20. a 21. století. Zejména pak skladbám pro violoncello sólo. Dále se soustředí na díla českých, tzv. terezínských a současných skladatelů.

František Brikcius hraje na mistrovské violoncello „George Kriwalski“ zhotovené roku 1904. Je spolu se svou sestrou Annou Brikcius zakládajícím členem  violoncellového dua „Duo Brikcius“, které vystoupilo v rámci „Duo Brikcius – 2 Cellos Tour“ jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie, …).

Hudební spolupráce s Talichovým komorním orchestrem, klavíristou Tomášem Víškem, violoncellistkou Annou Brikciusovou, skladatelkou Irenou Kosíkovou a dirigentem Janem Talichem.

Koncertní turné „Brikcius Cello Tour 2007″, „Weinberger Tour“ a „Duo Brikcius – 2 Cellos Tour“ po České republice, Alžírsku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Francii, Itálii, Německu, Polsku, Rakousku, Rusku, Slovensku, Švédsku, Turecku a Velké Británii. Více informací o Františku Brikciovi a jeho projektech (např. „Praha – Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia“, „Tartiniho L’Arte dell’Arco v interpretaci Františka Brikcia“, „7 Svící“, „Weinberger Tour“, „Duo Brikcius – 2 Cellos Tour“, „MAKANNA“ & „eSACHERe“) je k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com .

se narodil v roce 1982 v Litoměřicích, v roce 2004 absolvoval filmovou školu ve Zlíně a v současnosti tvoří na volné noze v Chebu. V roce 2001 založil s Danielem Binkem komiksový fanzin Sorrel. Jeho komiksy se kromě Sorrelu objevily také v několika dalších periodikách např. Aargh!, Bedeman, Mateřídouška, regionální Deníky, Comics a Manga Book nebo Reflex. K jeho nejznámějším komiksům patří série dobrodružství s malým lovcem nadpřirozena Fanoušem a humoristický strip Šnek.

přednáška:

Od nuly aneb Současná komiksová scéna u nás a Generace Nula

Komiks v ČR už dávno není jen okrajovou záležitostí nebo infantilním obrázkovým čtením pro nejmenší. Vydobyl si v knihkupectvích a knihovnách důstojnou pozici. Zejména ten zahraniční. Jak jsou na tom ale čeští komiksoví tvůrci? Užívají si bohatsví a slávy nebo se naopak potýkají s existenčními a tvůrčími problémy. Jak je na tom současná tuzemská komiksová scéna a jak vznikla a co vlastně je tzv. Generace Nula? To vše a mnohem víc se dozvíte na přednášce a besedě s Danem Černým – jedním ze současných komiksových kreslířů. Projekce + promítnutí filmů Dotěrové a Leon.

Jsme od roku 2006 nejsyrovější a nejznámější z hudebně nenadaných kapel v Brně. Hrály jsme už mj. na učilišti, v Roxy, v notářství, na Flédě (pozn. klub v Brně – pětkrát), na dědových narozkách, v Dobrém ránu s ČT a na party pro delikventy – jen u Vás ne. A pokud ano, tak by to stálo za zopakování.

Na Facebooku máme 981 fanoušků , 64 haterů a 161 haterů našich haterů.Tito o nás řekli, že jsme „vyvážená chuť říci něco až intimně samy za sebe a nechat se při tom svádět k fikčním odbočkám směrovkami jazyka a rýmů“ a „rozhodne neumite rapovat,zadny flow,boze“.

Po hudební stránce se snažíme jít ve stopách virtuálního dítěte Radovana Lukavského donošeného Lil´ Kimovou.

Nejsme vhodné na dětskou party, ani charitu neděláme.

Michal Rataj

(nar. 1975 v Písku), skladatel, hudebník a producent. Vystudoval muzikologii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a skladbu na hudební fakultě AMU v Praze, následně studoval, pracoval a výzkum vedl v Anglii (Royal Holloway University of London), Německu (Humboldt Universität, Musikhoschule Hans Eisler, Udk), Rakousku (MuseumsQuartier) a USA (CNMAT, Berkeley, CA).

Jako skladatel se od počátku intenzivně věnuje komponování elektroakustické hudby v silné návaznosti na globální tradici musique concrète a na současné koncepty real-time electronics. Zkušenosti ze světa hudebních technologií a estetiky elektroakustické hudby se snaží na různých úrovních přenášet do práce s tradičním instrumentálním a vokálním instrumentářem. Zkomponoval také velké množství scénických hudeb pro rozhlas, televizi, film a divadelní inscenace.

Od roku 2000 je producentem Českého rozhlasu pro oblast progresívního radioartu a fascinují ho sonické kvality éteru kolem nás. Je členem skupiny EBU Ars Acustica a vyučuje elektroakustickou hudbu na katedře skladby HAMU.

Jeho skladby lze vyhledat a poslechnout na www.michalrataj.com.

Jaromír Typlt

(nar. 1973 v Nové Pace), spisovatel, esejista a performer. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze (obory filozofie, český jazyk a literatura), poté pracoval v Liberci ve sdružení pro péči o duševně nemocné (Fokus, 1998–1999) a dlouhodobě v Liberci působil jako kurátor výstav současného umění a fotografie (2000–2008 v Malé výstavní síni a 2008–2009 v Galerii U Rytíře). Nyní žije v Praze a v Nové Pace.

Knižně vydal poezii (Ztracené peklo, 1994) i prózu (Pohyblivé prahy chrámů, 1991, Opakem o překot, 1996), po roce 1999 realizoval ve spolupráci se spřízněnými výtvarníky i řadu knih-objektů (např. že ne zas až, 2003, s Janem Měřičkou).

Jeho prozatím poslední kniha Stisk (2007) obsahuje texty různých forem na pomezí mezi esejem, poezií a prózou.

Zabývá se také propojováním slov se zvukem, a to jak v radiofonických nahrávkách, tak v živých improvizacích. Spolu s Pavlem Novotným vystupuje v představení Kurt Schwitters: Ursonate.

Působí také jako vydavatel výtvarného a literárního art brut (Zdeněk Košek, Hana Fousková, František Novák). Časopisecky publikoval řadu studií o českých spisovatelích a výtvarnících.

Provozuje internetovou stránku www.typlt.cz