Animovaný
ČR, 2011, 87 minut
scénář: Jaroslav Rudiš, Jaromír 99
režie: Tomáš Luňák
výtvarník: Jaromír 99
kamera: Jan Baset Střítežský
hudba: Petr Kružík, Ondřej Ježek
střih: Petr Říha
zvuk: Viktor Ekrt, Ondřej Ježek
animace: Noro Držiak
hrají: Miroslav Krobot, Karel Roden, Ondřej Malý, Tereza Voříšková, Marie Ludvíková, Leoš Noha, Alois Švehlík a další… Číst celý článek »
se narodil 1984 v Praze a do této chvíle v Praze bydlí. Momentálně je ve třetím ročníku na KTD FAMU a dokončujemagisterský obor sociologie na FFUK. Ve filmech Martina Kohouta je patrný jistý inspirační vliv osobností Karla Vachka. Kohouta lze vnímat jako zarputilého moralistu, nebo filmaře, který si uvědomuje svoji etickou zodpovědnost vůči celé společnosti. Kinematografii považuje za zásadní nástroj sebereflexe každého vyspělého společenství lidí.
(*1978)
Studentka Katedry dokumentární tvorby (FAMU) a Filmových studií (FFUK), absolventka Bengálštiny (Mgr.) a Etnozoologie/ mezioborové studium na PřFUK, FFUK, University of Jádavpur/ Kalkata (PhD.). Dlouhodobě se zabývá vztahem člověka a zvířat a člověka a přírody obecně, a to jak ve své vědecké, tak i umělecké práci. Číst celý článek »
(*1986)
je studentkou 2. ročníku magisterského programu na CASu (FAMU), současně studuje obor filosofie na FFUK. Zabývá se vztahem filosofie a pohyblivého obrazu, příležitostně přispívá do filmových periodik (Doc Revue, Film a doba), překládá teoretické texty z němčiny. Ve své tvorbě se zaměřuje na společensko – kritická videa, její filmy byly uvedeny mj. na Famufestu, Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, Mezinárodním festivalu studentských filmů Ostrava Picture (Čestné uznání v kategorii Experiment 2010) a festivalu Zlatý voči (Hlavní cena v r.2011).
Založen 1985 v Praze. Od té doby věčný student a vynálezce řady nesourodých nápadů, které je podle něj třeba všechny realizovat. Pod jeho rukama prošla řada ještěrek. Momentálně na dokumentární trase. Občas mluví na publikum při LFŠ. Působnost taktéž v ND. Brnky brnk.
Něco z filmů: Kousky housky (2001, loutková detektivka), High society (2002, heretická satira), Achilles a želva (2003, esej nejen o pohybu), Sto tisíc (2004, adaptace), • (2005, melodrama pohledem fyziky), Vizuální slast (2007, animované parodie feministické filmteorie), Zandové/Azande (2008/2009, o africkém čarodějnictví). Číst celý článek »
Narozen 26.4.1986. Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Plzni (2001 – 2005). Studiu výtvarného umění se věnoval i na vysoké škole, ale druhým rokem studia byl nucen studium ukončit ze zdravotních důvodů. Od té doby je v inv. důchodu a jeho umění se stává přirozeným způsobem, jak se vypořádat nejen s nemocí, ale i s životem. Věnuje se malbě, komponování hudby, literatuře a filmu. Všechny tyto prvky rád kloubí do sebe, což mu nejvíce dovoluje filmová forma. Tak vznikl i jeho filmový, celovečerní debut Zamia a krátký film Poslední umře hlady. Ke každému dílu přistupuje jako zvukař, skladatel, režisér a výtvarník dekorací, ale i jako herec a kameraman. V roce 2006 vydal básnickou prvotinu Jenže ticho… a jeho básně Symbol ryby a Jahoda hnije zhudebnil hudební skladatel Roman Putnar (Roman Empire). Lukáš Weishäupl vytvořil také 4 hudební alba a smyčcový kvartet č. 1 (Op.1) na motivy básní Vladimíra Holana. Ve výtvarném umění sahá nejčastěji po tušové malbě a oleji.
Lukáš Weishäupl se nevidí jako malíř, básník, režisér nebo hudebník, ale především jako tvůrce, jehož největší životní přirozeností je tvůrčí činnost, vyjadřování vlastních emocí, myšlenek a zkušeností, nebo pozorování. Je zastáncem názoru, že umění je pravé pouze tehdy, je-li upřímné a není-li na poptávku.
Filmový kritik, novinář, festivalový poutník, editor říznutý s šéfredaktorem a v neposlední řadě soukromý filmový tvůrce s vydatnou dávkou skromnosti. V současné době stále působí na FF UK v oboru Filmová věda, který UŽ dokončí
Založen 1985 v Praze. Od té doby věčný student a vynálezce řady nesourodých nápadů, které je podle něj třeba všechny realizovat. Pod jeho rukama prošla řada ještěrek. Momentálně na dokumentární trase. Občas mluví na publikum při LFŠ. Působnost taktéž v ND. Brnky brnk.
Něco z filmů: Kousky housky (2001, loutková detektivka), High society (2002, heretická satira), Achilles a želva (2003, esej nejen o pohybu), Sto tisíc (2004, adaptace), • (2005, melodrama pohledem fyziky), Vizuální slast (2007, animované parodie feministické filmteorie), Zandové/Azande (2008/2009, o africkém čarodějnictví).
Narozen ve zlíně 8.11.1960
Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti (1976-1980) a Akademii výtvarných umění v Praze (1981-1987).
Výtvarník: zakládající člen skupiny Tvrdohlaví (1987-1992), laureát ceny Jindřicha Chalupeckého (1995), autor koncepcí interaktivních výstav Hnízda her (2000, Galerie Rudolfinum), Nástroje okamžitých her (2001, Galerie města Plzně a 2003 Galerie Regionálního muzea Jičín), expozice Zahrada fantazie a hudby – (český pavilon světové výstavy EXPO 2005 v Aichi.), Interaktivní expozice OBRIS PICTUS aneb– (České centrum, Paříž, 2006, České muzeum hudby Praha , Dům umění města Brna, Rotunda Květné zahrady Kroměříž, Kostel sv. Václava Opava, Villa Strozzi Florencie 2007, Důl Michal ostrava, Bazilika České Budějovice, Telus World of Science, Vancouver 2008.)
Knižní ilustrátor a autor: Vyhnání z ráje (1998, nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Šťastný princ, ilustrace pohádek Oscara Wilda (2000, Nejkrásnější kniha roku, kategorie bibliofilie), Pohádka o Rybitince (2001), O Rybabě a mořské duši (2003, Nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Atlas saltA (2002), Lingvistické pohádky (2006), Záhádky (2007, Magnesia litera – kategorie dětské knihy, kniha roku, Nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Jeleňovití (2008), Kniha Orbis Pictus aneb…(2008)
Hudebník: CD Nebojím se smrtihlava (2004, Petr Nikl a Lakomé Barky) získalo ocenění Anděl 2004 v kategorii alternativní hudba. Dvojalbum Přesletec (2006 Petr Nikl a Lakomé Barky), CD Jeleňovití (ke knize Jeleňovití 2008), CD Rybí písně (k druhému vydání Pohádky o Rybitince 2008)
Scénograf: Opera la Serra (1995, Divadlo Archa), Královský hon na slunce (1996 Spolek Kašpar), Česká mše vánoční (1998, Státní opera), Slunovrat (1997, divadlo Archa), Znásobeně sám (1998, Duncan Centrum), Za zrcadlem (1998, divadlo Archa), V Zrcadle (1999, divadlo Archa), Hodná Anna (2000, Divadlo Archa), Obnošené sny (2001, divadlo Archa), Tanec hraček (2005, divadlo Archa), Svit stínu (2005, divadlo Archa), Soul etude (Londýn 2007)
Herec a performer: zakládající člen loutkového divadla Mehedaha (od roku 1985); cykly projektů s jihoafrickými umělci, koncipované spolu s Janou Svobodovou a řada vlastních projektů pro divadlo Archa (od roku 1994), příležitostné spolupráce s Laurychovým divadlem a Divadelním Studiem Čisté Radosti, cyklus improvizací Tětiva snu s Tomášem Pospíšilem (od roku 2005), nonverbální improvizace s Petrem Lorencem a skupinou Krepsko, tanečně hudební performance s Kristýnou Lhotákovou a Ladislavem Soukupem.
