Má slabost pro synťáky, holčičí hlasy, zlatou barvu, extravagantní náušnice a mentolové cigarety.

Představí vám nejnovější tracky i prověřenou klasiku v rámci osobní mantry DANCE TO THE BEAT. Možná jste si mysleli, že ne, ale její disko trysko vám roztočí sukně a rozepne límečky u košilí.

Když nehraje, vychovává kluky, snaží se, abyste se dozvěděli to nejlepší ze současného výtvarného umění a kreslí. Pomohla natočit jedno video.

není člověk, ale monstrum, které se přes noc vysráželo v kádince v jiné galaxii a v jiném století. Mixuje různé styly a žánry (soul, jazz, funk, latino, rock, indie, electro swing a dance) podle momentální nálady v sále. Slabost má pro roztodivné úchylárny a píčoviny domácí i zahraniční provenience. Poznáte ho podle růžového květovaného kloboučku a nekoordinovaných tanečních kreací. Rezidenturou DJ FUNKENSTEINA je ústecké Café Max.

www.cafemax.cz

Aktivně se účastnil mnoha interpretačních kurzů v České republice, Rakousku, Německu, Velké Británii a Izraeli. Vystoupil v rámci festivalů: Lotherton Hall Young Artists Platform 2002 (UK), Festival Czech and Slovak Music in London 1999, 2000, 2002 (UK), Festival History, Music & Memory 2004 (Izrael), Festival Music in the Valley 2004 (Izrael), Violoncello 2005 in Brussel (Belgie), Rok s židovskou kulturou – 100 let Židovského muzea v Praze 2006, Vesna v Rossiji 2006 (Moskva), LFŠ 2006, Weinberger Tour 2007, 2008, Dvořákova hudební Nelahozeves 2007, Musicale delle Nazioni 2007 (Itálie), Premières rencontres avec Paul Bazelaire 2007 (Francie), Chotěbořské jaro 2008, Boskovice 08, Baščaršijske noći 2008 (Bosna a Hercegovina), Duo Brikcius – 2 Cellos Tour, 54. ročník Dvořákova festivalu 2009, Festival Theatrum Kuks 2009, Evropské dny židovské kultury (2009), Století andělů a ďáblů v Pošumaví (2009), Daniel Pearl Music Festival (2009, 2010, 2011), Festival Rádia Devín 2010 (Slovensko), 2e Festival Culturel International de Musique Symphonique 2010 (Alžírsko), Festival Smetanovské dny (2011).

František Brikcius je laureátem soutěže Anglo-Czech Competition v Londýně (1999), držitelem 2. ceny na mezinárodní soutěži International String Competition London (2000) v Londýně a druhého místa na mezinárodní smyčcové soutěži International String Competition (2003) v Jihlavě.

Byl oceněn titulem Stipendista Nadace Českého hudebního fondu (ČHF) za interpretaci českých skladatelů v letech 2001 a 2002.

Věnuje se interpretaci violoncellových skladeb 17., 18., 19., 20. a 21. století. Zejména pak skladbám pro violoncello sólo. Dále se soustředí na díla českých, tzv. terezínských a současných skladatelů.

František Brikcius hraje na mistrovské violoncello „George Kriwalski“ zhotovené roku 1904. Je spolu se svou sestrou Annou Brikcius zakládajícím členem  violoncellového dua „Duo Brikcius“, které vystoupilo v rámci „Duo Brikcius – 2 Cellos Tour“ jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie, …).

Hudební spolupráce s Talichovým komorním orchestrem, klavíristou Tomášem Víškem, violoncellistkou Annou Brikciusovou, skladatelkou Irenou Kosíkovou a dirigentem Janem Talichem.

Koncertní turné „Brikcius Cello Tour 2007″, „Weinberger Tour“ a „Duo Brikcius – 2 Cellos Tour“ po České republice, Alžírsku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Francii, Itálii, Německu, Polsku, Rakousku, Rusku, Slovensku, Švédsku, Turecku a Velké Británii. Více informací o Františku Brikciovi a jeho projektech (např. „Praha – Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia“, „Tartiniho L’Arte dell’Arco v interpretaci Františka Brikcia“, „7 Svící“, „Weinberger Tour“, „Duo Brikcius – 2 Cellos Tour“, „MAKANNA“ & „eSACHERe“) je k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com .

Jsme od roku 2006 nejsyrovější a nejznámější z hudebně nenadaných kapel v Brně. Hrály jsme už mj. na učilišti, v Roxy, v notářství, na Flédě (pozn. klub v Brně – pětkrát), na dědových narozkách, v Dobrém ránu s ČT a na party pro delikventy – jen u Vás ne. A pokud ano, tak by to stálo za zopakování.

Na Facebooku máme 981 fanoušků , 64 haterů a 161 haterů našich haterů.Tito o nás řekli, že jsme „vyvážená chuť říci něco až intimně samy za sebe a nechat se při tom svádět k fikčním odbočkám směrovkami jazyka a rýmů“ a „rozhodne neumite rapovat,zadny flow,boze“.

Po hudební stránce se snažíme jít ve stopách virtuálního dítěte Radovana Lukavského donošeného Lil´ Kimovou.

Nejsme vhodné na dětskou party, ani charitu neděláme.

Bovdeny vrchem, klipsny, galusky. Diskžokej z nejkrásnějšího pelotonu světa, jenž se poměrně dlouho prosazoval mezi dorostenci, aby nakonec v čerstvých dvaadvaceti letech pronikl do povědomí reprezentačních trenérů. Dodnes imponuje spurtem, kvalitní časovkou i pověstným tancem ze sedla. Hlídá si laktát a odmítá západní tablety. Zahraje pro dobrou náladu i veselou pohodu.

Sázka na odlišnost

Vítrholc je kabaret. Klucipáni s bříškama. Vypráví do hudby o tom, co se dělo před řadou let. Vulgárně, dojatě, obyčejně, poklesle. Hlavně však i smutně. Fandili tvrdě outsiderům: Staří, mladí Zbrojováci… Zvukově takoví unavení Ramštajni. Je tam ale změť, improvizace, hrají tam opravdové železné zvony, kytary s bicíma, gramofony a hlavně tři hlasy.

Vítrrrholc jsou hlasy. Vsadil na odlišnost. Zbytek je rock and roll! Fotbal je největší téma Vítrholce. To proto na pódiu sázejí na cokoliv. Na fotbal, na ženský tenis, na formule, na výsledek referenda, na mistra republiky, na mimozemšťany, na nudu v Brně. Přitom všem počítají s počasím, náhodou, časovým posunem, se shovívavostí policie, šéfa a hlavně

manželek a milenek, přátel a známých. Všem totiž často něco po barech vysvětlují…

Vítrholc si zvykl sázet především sám na sebe, a tak počítá, že se párkrát do roka všichni sejdou na

zkoušce, alespoň jednou ve stejném roce, ve stejné síle, zase chvilku radikální…

Vynálezci Vítrholce jsou Vítrholc. Dělají ty své věci tak, jak jim to umožní schopnosti a um kamarádů, z nichž rekrutují ty nejdůležitější a nejvíc postradatelné členy Vítrholce.

„Naši šéfové jsou Marťani!“

non-exist nations folklore / folklór neexistujících národů

tango / kabaret / cirkus / popsong / kuchyňský beatbox

ON / kytara / zpěv / kuchyňský beatbox / smyčky

ONA / zpěv / saxofon / klarinet / melodica / pianko / monchichi

Dva jsou dva, někdy čtyři. Koncerty jsou často doprovázeny živou meotarovou projekcí projektu 2m // (Magdalena Hrubá a Markéta Lisá – též Midi Lidi a Audiofenky).

Akusticko elektrické duo Dva vzniklo na jaře roku 2006 blízko betlému v Třebechovicích pod Orebem. Formace vykrystalizovala během nahrávání rozhlasové sci-fi hry podle I.Asimova Bezděčné vítězství. Sami sebe charakterizují jako Non-exist nations folklore, neboli „Folklór neexistujících národů“ a nepřímo odkazují k vlivům jako tango, kabaret, cirkus, popsongy, kuchyňský beatbox či freakfolk. V tomto duchu se také nese jejich první „doopravdické“ lisované album Fonók. Během své dvouleté existence odehráli přes 100 koncertů v ČR i mimo (Slovensko, Rusko, Francie, Rakousko, Polsko, Maďarsko). Živě doprovází němý film Kabinet Dr.Caligariho (Projekt 100) a krátké filmy Georgese Méliése, vytvořili hudbu k představením divadla DNO Ledové techno tedy Lapohádky, zvuky k počítačové hře Nadraka, hudbu k animovanému filmu Zahrada uzavřená či znělky k festivalům Letní filmová škola 2008 a Ostrovy-Islands 08. Dvojice založila v roce 2007 vlastní „kuchyňský“ (D.I.Y.) Label HomeTable, na kterém vydává doma nahrávaná CD-r alba svá i spřízněných projektů. V roce 2008 už vyšlo album telefonních vyzvánění Ringtones for mobile Uphones, jenž je volně ke stáhnutí na stránkách labelu Surreal Madrid. K práci na produkčně a finančně náročnějším projektu Fonók se spojili s brněnským vydavatelstvím Indies.

zdroj: www.2dva.cz

Dlouho jsme měli dva basáky. Postupně ale zmizeli, a tak jsme hráli bez nich. Pak se objevil Širi a je tu doteď. Koncertujeme sporadicky a zkoušíme ještě méně. Nové webovky děláme dva roky. Uklidňujeme se, že je to kvůli studiu.

K hudebnímu materiálu přistupujeme asi jako Pejsek a Kočička, když vařili dort. Přesto některé písně působí překvapivě kompaktně a bříška nás bolí, jen když to na koncertě přeženeme s občerstvením.

…mám pocit, že Proletáři všech zemí z Polné se nebudou zlobit, když v souvislosti s nimi zmíním dva giganty české scény: Plastic People a Už jsme doma. Ti první jsou v jejich hudbě na první poslech přítomni především prostřednictvím zvuku a funkce houslí, ale podle mého názoru je významnější jiný moment této příbuznosti. (…) Příbuznost s teplickými alternativci odvozuji především z velké rytmické pestrosti (…) a místy způsobu zpěvu. (…) Proletáři hrají, střídají motivy, gradují je, někdy si libují v ostrých tempech, jindy v drsných disonancích, někdy v přímočaré melodice, jindy v jemných odstínech zvuku jednotlivých nástrojů…, takže vás v jednu chvíli napadne třeba: „Tohle by mohli hrát UJD,“ ale za chvíli už je všechno jinak.

Milan Holeček/Polípět

Aktuální obsazení:

Kvíťa – skřipky

Frišta – škopky

Širi – baskytara

Hmyzoš – pakytara

Diskografie:

2002 – Živě z RC Maňana (CD, vlastním nákladem)

2002 – Tadeášova poměrně rychle zpřetrhaná záruka na opravdu výtečný čokoládový termix (CD, vlastním nákladem)

2004 – Mandelinka (CD, vlastním nákladem)

2006 – Podivuhodná mandarinka (CD, vlastním nákladem)

2008 – Hrůzy lesa (8cm CD, vlastním nákladem)

Kontakt:

http://www.proletari.wz.cz/

veverkoid@centrum.cz