Narozen 26.4.1986. Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Plzni (2001 – 2005). Studiu výtvarného umění se věnoval i na vysoké škole, ale druhým rokem studia byl nucen studium ukončit ze zdravotních důvodů. Od té doby je v inv. důchodu a jeho umění se stává přirozeným způsobem, jak se vypořádat nejen s nemocí, ale i s životem. Věnuje se malbě, komponování hudby, literatuře a filmu. Všechny tyto prvky rád kloubí do sebe, což mu nejvíce dovoluje filmová forma. Tak vznikl i jeho filmový, celovečerní debut Zamia a krátký film Poslední umře hlady. Ke každému dílu přistupuje jako zvukař, skladatel, režisér a výtvarník dekorací, ale i jako herec a kameraman. V roce 2006 vydal básnickou prvotinu Jenže ticho… a jeho básně Symbol ryby a Jahoda hnije zhudebnil hudební skladatel Roman Putnar (Roman Empire). Lukáš Weishäupl vytvořil také 4 hudební alba a smyčcový kvartet č. 1 (Op.1) na motivy básní Vladimíra Holana. Ve výtvarném umění sahá nejčastěji po tušové malbě a oleji.
Lukáš Weishäupl se nevidí jako malíř, básník, režisér nebo hudebník, ale především jako tvůrce, jehož největší životní přirozeností je tvůrčí činnost, vyjadřování vlastních emocí, myšlenek a zkušeností, nebo pozorování. Je zastáncem názoru, že umění je pravé pouze tehdy, je-li upřímné a není-li na poptávku.

Filmový kritik, novinář, festivalový poutník, editor říznutý s šéfredaktorem a v neposlední řadě soukromý filmový tvůrce s vydatnou dávkou skromnosti. V současné době stále působí na FF UK v oboru Filmová věda, který UŽ dokončí

Založen 1985 v Praze. Od té doby věčný student a vynálezce řady nesourodých nápadů, které je podle něj třeba všechny realizovat. Pod jeho rukama prošla řada ještěrek. Momentálně na dokumentární trase. Občas mluví na publikum při LFŠ. Působnost taktéž v ND. Brnky brnk.

Něco z filmů: Kousky housky (2001, loutková detektivka), High society (2002, heretická satira), Achilles a želva (2003, esej nejen o pohybu), Sto tisíc (2004, adaptace), • (2005, melodrama pohledem fyziky), Vizuální slast (2007, animované parodie feministické filmteorie), Zandové/Azande (2008/2009, o africkém čarodějnictví).

Narozen ve zlíně 8.11.1960

Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti (1976-1980) a Akademii výtvarných umění v Praze (1981-1987).

Výtvarník: zakládající člen skupiny Tvrdohlaví (1987-1992), laureát ceny Jindřicha Chalupeckého (1995), autor koncepcí interaktivních výstav Hnízda her (2000, Galerie Rudolfinum), Nástroje okamžitých her (2001, Galerie města Plzně a 2003 Galerie Regionálního muzea Jičín), expozice Zahrada fantazie a hudby – (český pavilon světové výstavy EXPO 2005 v Aichi.), Interaktivní expozice OBRIS PICTUS aneb– (České centrum, Paříž, 2006, České muzeum hudby Praha , Dům umění města Brna, Rotunda Květné zahrady Kroměříž, Kostel sv. Václava Opava, Villa Strozzi Florencie 2007, Důl Michal ostrava, Bazilika České Budějovice, Telus World of Science, Vancouver 2008.)

Knižní ilustrátor a autor: Vyhnání z ráje (1998, nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Šťastný princ, ilustrace pohádek Oscara Wilda (2000, Nejkrásnější kniha roku, kategorie bibliofilie), Pohádka o Rybitince (2001), O Rybabě a mořské duši (2003, Nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Atlas saltA (2002), Lingvistické pohádky (2006), Záhádky (2007, Magnesia litera – kategorie dětské knihy, kniha roku, Nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Jeleňovití (2008), Kniha Orbis Pictus aneb…(2008)

Hudebník: CD Nebojím se smrtihlava (2004, Petr Nikl a Lakomé Barky) získalo ocenění Anděl 2004 v kategorii alternativní hudba. Dvojalbum Přesletec (2006 Petr Nikl a Lakomé Barky), CD Jeleňovití (ke knize Jeleňovití 2008), CD Rybí písně (k druhému vydání Pohádky o Rybitince 2008)

Scénograf: Opera la Serra (1995, Divadlo Archa), Královský hon na slunce (1996 Spolek Kašpar), Česká mše vánoční (1998, Státní opera), Slunovrat (1997, divadlo Archa), Znásobeně sám (1998, Duncan Centrum), Za zrcadlem (1998, divadlo Archa), V Zrcadle (1999, divadlo Archa), Hodná Anna (2000, Divadlo Archa), Obnošené sny (2001, divadlo Archa), Tanec hraček (2005, divadlo Archa), Svit stínu (2005, divadlo Archa), Soul etude (Londýn 2007)

Herec a performer: zakládající člen loutkového divadla Mehedaha (od roku 1985); cykly projektů s jihoafrickými umělci, koncipované spolu s Janou Svobodovou a řada vlastních projektů pro divadlo Archa (od roku 1994), příležitostné spolupráce s Laurychovým divadlem a Divadelním Studiem Čisté Radosti, cyklus improvizací Tětiva snu s Tomášem Pospíšilem (od roku 2005), nonverbální improvizace s Petrem Lorencem a skupinou Krepsko, tanečně hudební performance s Kristýnou Lhotákovou a Ladislavem Soukupem.

Je levnější DJ než klasickej jukebox, hraje z WinAmpu, kde má nastavený prolínání tracků a beaty nechává chodit za sebou, nerovná je. Na gramofon si sáhl poprvý, když dostal k Vánocům desku Madonny a zjistil, že nejlepší je, když hraje hodně nahlas. Poslední dobou hraje hlavně disco v Mumii a v Maxu. V Drážďanech nedohrál, neměl německej hiphop. Svoji kariéru začínal pod pseudonymem DJ Prdel. Občas vystupuje i s projektem Imaginary Boys. Oblíbení interpreti: Lindstrom, llya Santana, Aeroplane, Prins Thomas.

Volné sdružení ústeckých dýdžejů, které na místní klubové scéně působí už více jak sedm let. Slyšet jste je mohli např. v Circusu, Mumii či v jejich současné rezidentuře Café Max. Funkadelic bross. čerpají z bohaté studnice americké a britské taneční muziky posledních padesáti let. Jejich repertoár zahrnuje funky, groove, latino, dance, hip hop, chill out a další příbuzné žánry. Hrají především pro radost: svoji i posluchačů.

future / dope / cyclistica

Bovdeny vrchem, klipsny, galusky. Diskžokej z nejkrásnějšího pelotonu světa, jenž se poměrně dlouho prosazoval mezi dorostenci, aby nakonec v čerstvých dvaadvaceti letech pronikl do povědomí reprezentačních trenérů. Dodnes imponuje spurtem, kvalitní časovkou i pověstným tancem ze sedla. Hlídá si laktát a odmítá západní tablety. Zahraje pro dobrou náladu i veselou pohodu.

Sázka na odlišnost

Vítrholc je kabaret. Klucipáni s bříškama. Vypráví do hudby o tom, co se dělo před řadou let. Vulgárně, dojatě, obyčejně, poklesle. Hlavně však i smutně. Fandili tvrdě outsiderům: Staří, mladí Zbrojováci… Zvukově takoví unavení Ramštajni. Je tam ale změť, improvizace, hrají tam opravdové železné zvony, kytary s bicíma, gramofony a hlavně tři hlasy.

Vítrrrholc jsou hlasy. Vsadil na odlišnost. Zbytek je rock and roll! Fotbal je největší téma Vítrholce. To proto na pódiu sázejí na cokoliv. Na fotbal, na ženský tenis, na formule, na výsledek referenda, na mistra republiky, na mimozemšťany, na nudu v Brně. Přitom všem počítají s počasím, náhodou, časovým posunem, se shovívavostí policie, šéfa a hlavně

manželek a milenek, přátel a známých. Všem totiž často něco po barech vysvětlují…

Vítrholc si zvykl sázet především sám na sebe, a tak počítá, že se párkrát do roka všichni sejdou na

zkoušce, alespoň jednou ve stejném roce, ve stejné síle, zase chvilku radikální…

Vynálezci Vítrholce jsou Vítrholc. Dělají ty své věci tak, jak jim to umožní schopnosti a um kamarádů, z nichž rekrutují ty nejdůležitější a nejvíc postradatelné členy Vítrholce.

„Naši šéfové jsou Marťani!“

bio / promo

non-exist nations folklore / folklór neexistujících národů

tango / kabaret / cirkus / popsong / kuchyňský beatbox

ON / kytara / zpěv / kuchyňský beatbox / smyčky

ONA / zpěv / saxofon / klarinet / melodica / pianko / monchichi

Dva jsou dva, někdy čtyři. Koncerty jsou často doprovázeny živou meotarovou projekcí projektu 2m // (Magdalena Hrubá a Markéta Lisá – též Midi Lidi a Audiofenky).

Akusticko elektrické duo Dva vzniklo na jaře roku 2006 blízko betlému v Třebechovicích pod Orebem. Formace vykrystalizovala během nahrávání rozhlasové sci-fi hry podle I.Asimova Bezděčné vítězství. Sami sebe charakterizují jako Non-exist nations folklore, neboli „Folklór neexistujících národů“ a nepřímo odkazují k vlivům jako tango, kabaret, cirkus, popsongy, kuchyňský beatbox či freakfolk. V tomto duchu se také nese jejich první „doopravdické“ lisované album Fonók. Během své dvouleté existence odehráli přes 100 koncertů v ČR i mimo (Slovensko, Rusko, Francie, Rakousko, Polsko, Maďarsko). Živě doprovází němý film Kabinet Dr.Caligariho (Projekt 100) a krátké filmy Georgese Méliése, vytvořili hudbu k představením divadla DNO Ledové techno tedy Lapohádky, zvuky k počítačové hře Nadraka, hudbu k animovanému filmu Zahrada uzavřená či znělky k festivalům Letní filmová škola 2008 a Ostrovy-Islands 08. Dvojice založila v roce 2007 vlastní „kuchyňský“ (D.I.Y.) Label HomeTable, na kterém vydává doma nahrávaná CD-r alba svá i spřízněných projektů. V roce 2008 už vyšlo album telefonních vyzvánění Ringtones for mobile Uphones, jenž je volně ke stáhnutí na stránkách labelu Surreal Madrid. K práci na produkčně a finančně náročnějším projektu Fonók se spojili s brněnským vydavatelstvím Indies.

zdroj: www.2dva.cz

Kateřina Tučková se narodila v roce 1980 v Brně. Vyrůstala v jihomoravské vesnici Moutnice, která se stala zásadním inspiračním zdrojem pro její tvorbu a je i neopomenutelnou součástí knihy Vyhnání Gerty Schnirch.

Je autorkou řady odborných publikací z oblasti umění (Nová trpělivost: Hranice ustupují, 2007, Slovem i obrazem, 2008, Normální malba, 2009 ad.). V řadě z nich propojuje nejen své odborné, ale i literární zkušenosti – kniha Můj otec Kamil Lhoták je beletrizovaným životopisem malíře Kamila Lhotáka nahlíženého očima vlastního syna (vydalo Nakladatelství Vltavín 2008). Je autorkou monografie o spisovatelce Věře Sládkové – Věra Sládková, prozaické dílo (vydalo Nakladatelství Vltavín 2009).

Beletristicky debutovala v časopise Tvar v roce 2003, povídky publikovala v časopisech Netřesk, Tvar a Weles. Její knižní prvotinou se stala novela Montespaniáda (vydalo nakladatelství Větrné mlýny 2006), její povídka Poslední večer byla zařazena do čítanky současné české ženské povídky Ty, která píšeš (vydalo nakladatelství Artes Liberales 2008).

Kateřina Tučková žije v Praze a v Brně.

Medailon je převzat ze stránek www.katerina-tuckova.cz a je redakčně krácen.