Byli tři – raz, dva, tři – ne tři bratři, ani švédská trojka – prostě tři – dva kytáři a jeden bicí, a pak volá ségra z Ostravy a jestli hledaj ještě toho basu?

„Jo.“

Byli čtyři – raz, dva, tři, čtyři – ne čtyři koně ve dvoře, žádný čtveráci – prostě čtyři a ten bicí jednou říkááá…: „Už neee.“

Byli tři – raz, dva, tři: „Netři tolik tu kytáru – prostě tři.“ A málem by to tření zapálilo pokoj, kdyby se nezeptali jednoho starýho dobrýho známýho: „Nemáš prosimtě náhodou na půdě akordeon po dědovi?“

„Jo.“

Byli čtyři – raz, dva, tři, čtyři: „Hm, dobrej rytmus, ale bez bicího? Co takhle se zeptat toho pozdějc bejvalýho předtim bejvalý, jestli.., víš co?“

„Jo.“

Bylo jich pět – raz, dva, tři, čtyři, pět – ne pět švestek, ani pět peněz, ale… „Ostatně mezi náma; trochu slivovice na zahřátí se hodí… občas do bříška. Netroubil ten starej dobrej známej kdysi na pohřbech?“

„Jo.“

Šest je nás – raz, dva, tři, čtyři, pět, šest je nás – raz, dva…