Dovolujeme si vám nabídnout almanach, jenž naleznete v tištěné podobě na letošním Antropotyátru. Almanach můžete stáhnout pod odkazem: Antropotyátr almanach 2010.

h_aluzím

Výstava v první řadě představuje několik posledních čísel literárně kulturního časopisu H_aluze a kromě barevných obálek budou k vidění i barevné náhledy vnitřní grafiky (běžně tištěné pouze černobíle). Nejen H_aluzí je však její grafik Miloš Makovský živ – těšit se tak můžete i na Civínovy a Chavalkovy Hrdiny modernity či na buklety undergroundových Proletářů všech zemí, kteří letos (na rozdíl od minulých dvou ročníků Antropotyátru) do Ústí zahrát nepřijeli, a tak poctí festival alespoň tímto způsobem…

Miloš Makovský (1984, Havl. Brod)

Účast na výstavách (výběr):

2009/ Práce na papíru, Galerie na chodbě, Ústí nad Labem

2009/ Poslední jednorožci, galerie a čajovna Ve věži, Mělník

2009/ Video Art Festival Prague, IndigoSpace, Praha

2008/ 15 minutes in Pasila tunnel, Helsinky, Finsko

2008/ Fit durchs Studium, putovní výstava plakátů, Německo

2008/ Willkommen, galerie 2P, Ústí nad Labem

2008/ Enterprize, Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem

2006/ Fenomén kniha, galerie U dobrého pastýře, Brno

2005/ Grafika roku, Clam-Gallasův palác, Praha

Ostatní aktivity (výběr):

Od 2008/ Externí spolupráce s Ústeckým deníkem

Od 2007/ ilustrace pro GN Plastics (ČR/Kanada)

2006-2009/ kurátorství galerie 2P, Ústí nad Labem

Od 2001/ Členství v hudební skupině Proletáři všech zemí

Je mi 26 let. Jsem studentkou 2. ročníku magisterského studia univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem na Fakultě Umění a Designu.

Umění je pro mě vším, koníčkem i potřebou. V dětství jsem chodila do ZUŠ. Zkoušela jsem různé kroužky, ale výtvarné umění mě oslovilo nejvíce. V umění jsem pokračovala a začala ho studovat.

Nemám vyhraněnou techniku, kterou bych preferovala. Zabývám se malbou, kresbou, světelnými objekty i šperky. Dělám různé pokusy s materiály a technikami a snažím se tím nacházet nové cesty a možnosti v umění.

Čerpám z různých témat. Architektura, krajina, příroda, technika, vztahy, komunikace, čas. Zkrátka vše, co je spojeno s žitím.

Mám za sebou několik výstav a soutěží. Například jsem vyhrála soutěž o realizaci skleněné fontány v obci Újezdeček.

Z rodu holandských ekvilibristů vzešel jeden, který spáchal ten největší hřích a svědčil proti svým zkorumpovaným kolegům. Chtěli ho zabít. Místo toho zabili ženu, kterou miloval. Od té doby proniká hranicemi trapnosti. Po dobytí stříbrného plátna (cenami ověnčený, krátkometrážní snímek Le Capitaine de Flint et le Hérisson Piquant) hodlá prodat svá těla lačným divákům naživo, a nahrubo teda.

Prase na koni je divadelní soubor z Petrovic u Sedlčan, na rozhraní středních a jižních Čech, který vznikl z dekadence srpna 2007. Snaží se o divadelní absurditu a humor na pomezí snesitelnosti a trapnosti, hlásí se k žánru divadelního kabaretu. Chlapci svou tvůrčí metodu s upřímnou bezelstností označují jako „mletí hoven“. V Ústí však spolek vystoupí jako hiphopová parta PnK s patriotickým songem Střední Povltaví, jehož text vznikl z žáru léta 2003, aby byl po letech objeven v šuplíku a stal se populárním regionálním hitem a manifestem nové odnože českého hiphopu – takzvaného ruralbeatu.

Narozen 26.4.1986. Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Plzni (2001 – 2005). Studiu výtvarného umění se věnoval i na vysoké škole, ale druhým rokem studia byl nucen studium ukončit ze zdravotních důvodů. Od té doby je v inv. důchodu a jeho umění se stává přirozeným způsobem, jak se vypořádat nejen s nemocí, ale i s životem. Věnuje se malbě, komponování hudby, literatuře a filmu. Všechny tyto prvky rád kloubí do sebe, což mu nejvíce dovoluje filmová forma. Tak vznikl i jeho filmový, celovečerní debut Zamia a krátký film Poslední umře hlady. Ke každému dílu přistupuje jako zvukař, skladatel, režisér a výtvarník dekorací, ale i jako herec a kameraman. V roce 2006 vydal básnickou prvotinu Jenže ticho… a jeho básně Symbol ryby a Jahoda hnije zhudebnil hudební skladatel Roman Putnar (Roman Empire). Lukáš Weishäupl vytvořil také 4 hudební alba a smyčcový kvartet č. 1 (Op.1) na motivy básní Vladimíra Holana. Ve výtvarném umění sahá nejčastěji po tušové malbě a oleji.
Lukáš Weishäupl se nevidí jako malíř, básník, režisér nebo hudebník, ale především jako tvůrce, jehož největší životní přirozeností je tvůrčí činnost, vyjadřování vlastních emocí, myšlenek a zkušeností, nebo pozorování. Je zastáncem názoru, že umění je pravé pouze tehdy, je-li upřímné a není-li na poptávku.

Filmový kritik, novinář, festivalový poutník, editor říznutý s šéfredaktorem a v neposlední řadě soukromý filmový tvůrce s vydatnou dávkou skromnosti. V současné době stále působí na FF UK v oboru Filmová věda, který UŽ dokončí

Založen 1985 v Praze. Od té doby věčný student a vynálezce řady nesourodých nápadů, které je podle něj třeba všechny realizovat. Pod jeho rukama prošla řada ještěrek. Momentálně na dokumentární trase. Občas mluví na publikum při LFŠ. Působnost taktéž v ND. Brnky brnk.

Něco z filmů: Kousky housky (2001, loutková detektivka), High society (2002, heretická satira), Achilles a želva (2003, esej nejen o pohybu), Sto tisíc (2004, adaptace), • (2005, melodrama pohledem fyziky), Vizuální slast (2007, animované parodie feministické filmteorie), Zandové/Azande (2008/2009, o africkém čarodějnictví).

Narozen ve zlíně 8.11.1960

Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti (1976-1980) a Akademii výtvarných umění v Praze (1981-1987).

Výtvarník: zakládající člen skupiny Tvrdohlaví (1987-1992), laureát ceny Jindřicha Chalupeckého (1995), autor koncepcí interaktivních výstav Hnízda her (2000, Galerie Rudolfinum), Nástroje okamžitých her (2001, Galerie města Plzně a 2003 Galerie Regionálního muzea Jičín), expozice Zahrada fantazie a hudby – (český pavilon světové výstavy EXPO 2005 v Aichi.), Interaktivní expozice OBRIS PICTUS aneb– (České centrum, Paříž, 2006, České muzeum hudby Praha , Dům umění města Brna, Rotunda Květné zahrady Kroměříž, Kostel sv. Václava Opava, Villa Strozzi Florencie 2007, Důl Michal ostrava, Bazilika České Budějovice, Telus World of Science, Vancouver 2008.)

Knižní ilustrátor a autor: Vyhnání z ráje (1998, nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Šťastný princ, ilustrace pohádek Oscara Wilda (2000, Nejkrásnější kniha roku, kategorie bibliofilie), Pohádka o Rybitince (2001), O Rybabě a mořské duši (2003, Nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Atlas saltA (2002), Lingvistické pohádky (2006), Záhádky (2007, Magnesia litera – kategorie dětské knihy, kniha roku, Nejkrásnější kniha roku, kategorie dětské knihy), Jeleňovití (2008), Kniha Orbis Pictus aneb…(2008)

Hudebník: CD Nebojím se smrtihlava (2004, Petr Nikl a Lakomé Barky) získalo ocenění Anděl 2004 v kategorii alternativní hudba. Dvojalbum Přesletec (2006 Petr Nikl a Lakomé Barky), CD Jeleňovití (ke knize Jeleňovití 2008), CD Rybí písně (k druhému vydání Pohádky o Rybitince 2008)

Scénograf: Opera la Serra (1995, Divadlo Archa), Královský hon na slunce (1996 Spolek Kašpar), Česká mše vánoční (1998, Státní opera), Slunovrat (1997, divadlo Archa), Znásobeně sám (1998, Duncan Centrum), Za zrcadlem (1998, divadlo Archa), V Zrcadle (1999, divadlo Archa), Hodná Anna (2000, Divadlo Archa), Obnošené sny (2001, divadlo Archa), Tanec hraček (2005, divadlo Archa), Svit stínu (2005, divadlo Archa), Soul etude (Londýn 2007)

Herec a performer: zakládající člen loutkového divadla Mehedaha (od roku 1985); cykly projektů s jihoafrickými umělci, koncipované spolu s Janou Svobodovou a řada vlastních projektů pro divadlo Archa (od roku 1994), příležitostné spolupráce s Laurychovým divadlem a Divadelním Studiem Čisté Radosti, cyklus improvizací Tětiva snu s Tomášem Pospíšilem (od roku 2005), nonverbální improvizace s Petrem Lorencem a skupinou Krepsko, tanečně hudební performance s Kristýnou Lhotákovou a Ladislavem Soukupem.

Je levnější DJ než klasickej jukebox, hraje z WinAmpu, kde má nastavený prolínání tracků a beaty nechává chodit za sebou, nerovná je. Na gramofon si sáhl poprvý, když dostal k Vánocům desku Madonny a zjistil, že nejlepší je, když hraje hodně nahlas. Poslední dobou hraje hlavně disco v Mumii a v Maxu. V Drážďanech nedohrál, neměl německej hiphop. Svoji kariéru začínal pod pseudonymem DJ Prdel. Občas vystupuje i s projektem Imaginary Boys. Oblíbení interpreti: Lindstrom, llya Santana, Aeroplane, Prins Thomas.