Volné sdružení ústeckých dýdžejů, které na místní klubové scéně působí už více jak sedm let. Slyšet jste je mohli např. v Circusu, Mumii či v jejich současné rezidentuře Café Max. Funkadelic bross. čerpají z bohaté studnice americké a britské taneční muziky posledních padesáti let. Jejich repertoár zahrnuje funky, groove, latino, dance, hip hop, chill out a další příbuzné žánry. Hrají především pro radost: svoji i posluchačů.

future / dope / cyclistica

Bovdeny vrchem, klipsny, galusky. Diskžokej z nejkrásnějšího pelotonu světa, jenž se poměrně dlouho prosazoval mezi dorostenci, aby nakonec v čerstvých dvaadvaceti letech pronikl do povědomí reprezentačních trenérů. Dodnes imponuje spurtem, kvalitní časovkou i pověstným tancem ze sedla. Hlídá si laktát a odmítá západní tablety. Zahraje pro dobrou náladu i veselou pohodu.

Sázka na odlišnost

Vítrholc je kabaret. Klucipáni s bříškama. Vypráví do hudby o tom, co se dělo před řadou let. Vulgárně, dojatě, obyčejně, poklesle. Hlavně však i smutně. Fandili tvrdě outsiderům: Staří, mladí Zbrojováci… Zvukově takoví unavení Ramštajni. Je tam ale změť, improvizace, hrají tam opravdové železné zvony, kytary s bicíma, gramofony a hlavně tři hlasy.

Vítrrrholc jsou hlasy. Vsadil na odlišnost. Zbytek je rock and roll! Fotbal je největší téma Vítrholce. To proto na pódiu sázejí na cokoliv. Na fotbal, na ženský tenis, na formule, na výsledek referenda, na mistra republiky, na mimozemšťany, na nudu v Brně. Přitom všem počítají s počasím, náhodou, časovým posunem, se shovívavostí policie, šéfa a hlavně

manželek a milenek, přátel a známých. Všem totiž často něco po barech vysvětlují…

Vítrholc si zvykl sázet především sám na sebe, a tak počítá, že se párkrát do roka všichni sejdou na

zkoušce, alespoň jednou ve stejném roce, ve stejné síle, zase chvilku radikální…

Vynálezci Vítrholce jsou Vítrholc. Dělají ty své věci tak, jak jim to umožní schopnosti a um kamarádů, z nichž rekrutují ty nejdůležitější a nejvíc postradatelné členy Vítrholce.

„Naši šéfové jsou Marťani!“

bio / promo

non-exist nations folklore / folklór neexistujících národů

tango / kabaret / cirkus / popsong / kuchyňský beatbox

ON / kytara / zpěv / kuchyňský beatbox / smyčky

ONA / zpěv / saxofon / klarinet / melodica / pianko / monchichi

Dva jsou dva, někdy čtyři. Koncerty jsou často doprovázeny živou meotarovou projekcí projektu 2m // (Magdalena Hrubá a Markéta Lisá – též Midi Lidi a Audiofenky).

Akusticko elektrické duo Dva vzniklo na jaře roku 2006 blízko betlému v Třebechovicích pod Orebem. Formace vykrystalizovala během nahrávání rozhlasové sci-fi hry podle I.Asimova Bezděčné vítězství. Sami sebe charakterizují jako Non-exist nations folklore, neboli „Folklór neexistujících národů“ a nepřímo odkazují k vlivům jako tango, kabaret, cirkus, popsongy, kuchyňský beatbox či freakfolk. V tomto duchu se také nese jejich první „doopravdické“ lisované album Fonók. Během své dvouleté existence odehráli přes 100 koncertů v ČR i mimo (Slovensko, Rusko, Francie, Rakousko, Polsko, Maďarsko). Živě doprovází němý film Kabinet Dr.Caligariho (Projekt 100) a krátké filmy Georgese Méliése, vytvořili hudbu k představením divadla DNO Ledové techno tedy Lapohádky, zvuky k počítačové hře Nadraka, hudbu k animovanému filmu Zahrada uzavřená či znělky k festivalům Letní filmová škola 2008 a Ostrovy-Islands 08. Dvojice založila v roce 2007 vlastní „kuchyňský“ (D.I.Y.) Label HomeTable, na kterém vydává doma nahrávaná CD-r alba svá i spřízněných projektů. V roce 2008 už vyšlo album telefonních vyzvánění Ringtones for mobile Uphones, jenž je volně ke stáhnutí na stránkách labelu Surreal Madrid. K práci na produkčně a finančně náročnějším projektu Fonók se spojili s brněnským vydavatelstvím Indies.

zdroj: www.2dva.cz

Kateřina Tučková se narodila v roce 1980 v Brně. Vyrůstala v jihomoravské vesnici Moutnice, která se stala zásadním inspiračním zdrojem pro její tvorbu a je i neopomenutelnou součástí knihy Vyhnání Gerty Schnirch.

Je autorkou řady odborných publikací z oblasti umění (Nová trpělivost: Hranice ustupují, 2007, Slovem i obrazem, 2008, Normální malba, 2009 ad.). V řadě z nich propojuje nejen své odborné, ale i literární zkušenosti – kniha Můj otec Kamil Lhoták je beletrizovaným životopisem malíře Kamila Lhotáka nahlíženého očima vlastního syna (vydalo Nakladatelství Vltavín 2008). Je autorkou monografie o spisovatelce Věře Sládkové – Věra Sládková, prozaické dílo (vydalo Nakladatelství Vltavín 2009).

Beletristicky debutovala v časopise Tvar v roce 2003, povídky publikovala v časopisech Netřesk, Tvar a Weles. Její knižní prvotinou se stala novela Montespaniáda (vydalo nakladatelství Větrné mlýny 2006), její povídka Poslední večer byla zařazena do čítanky současné české ženské povídky Ty, která píšeš (vydalo nakladatelství Artes Liberales 2008).

Kateřina Tučková žije v Praze a v Brně.

Medailon je převzat ze stránek www.katerina-tuckova.cz a je redakčně krácen.

* 12.4.1976 v Praze

- autorka poezie, prózy a divadelních her

Vydala tři básnické sbírky Ludwig (1999), Není nutné, abyste mě navštěvoval (2001) a Popel a slast (2004), knížku povídek Noci, noci (2004) a divadelní hru Niekur (2007).

Její divadelní hru Niekur, za niž obdržela Cenu Alfréda Radoka 2006, uvedlo v roce 2008 pražské Divadlo Ungelt, scénické čtení hry Čas třešňového dýmu představilo v témže roce Immigrants´ Theatre v New Yorku. Rozhlasové podoby obou her odvysílala stanice ČRo Vltava.

V roce 2003 obdržela německou básnickou Cenu Huberta Burdy (Der Hubert-Burda-Preis für junge Lyrik v rámci udílení Hermann-Lenz-Preis), v roce 2007 absolvovala měsíční rezidenční pobyt pro zahraniční dramatiky v Royal Court Theatre v Londýně, další tvůrčí stipendia získala v Německu, Rakousku a Lotyšsku.

Žije v Praze.

(nar. 11.4. 1988)

střídavě žije v Praze a na Moravě v Ostrožské Nové Vsi. Studuje bohemistiku (FF UK) a literární a jazykovou kulturu (PedF UHK). Publikovala v Hostu, Českém rozhlase, Psím víně, A tempo revue, Dobré adrese, …

(* 1979)

Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil.

Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires.

V současnosti studuje kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorandském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze. Je vdaná, dvě děti.

převzato z cs.wikipedia.org heslo Petra Hůlová, redakčně kráceno

Jaroslav Erik Frič, narozen r. 1949 v Horní Libině u Šumperka, v totalitních dobách číšník, hospodský, vydavatel samizdatů, jeden ze zakladatelů bytového divadla Šlépěj v okně, po r. 1989 iniciuje vznik několika nakladatelství, výtvarných, poetických a hudebních projektů, od r. 1999 organizuje festivaly poesie, propojené s hudbou a výtvarným uměním, benefice na podporu postižených nejrůznějšího druhu, nějaký čas vydává vlastní časopis Potulný dělník, s přáteli pak dlouhodobě revui BOX, od r. 2003 pracuje na projektu Potulné akademie a múzických večerů Uši a Vítr (a je redaktorem měsíčníku téhož jména), v roce 2006 zakládá obecně prospěšnou společnost Christiania („pro podporu kultury, národní paměti a menšin“), pro niž dodnes pracuje, od téhož roku vystupuje jako pouliční hráč, vydal dvě knihy básní a dvě CD čtení s různými hudebníky, vytvořil tři scénáře pro rozhlas, žije povětšinou v Brně.

Na Antropotyátru se J. E. Frič představuje projektem „Básně z chodníku“:

„Jsme dva pouliční hráči – dvě akustické kytary, dva zpěvy a foukací harmonika. Můj spoluhráč se jmenuje Stanislav Voda a říká si Stanley H2O. Hrajeme něco z více méně tradicionálního repertoáru, čímž jsou rámovány mé vlastní texty, které jsou jádrem vystoupení. Tuto „kapelu“ jsem založil asi před půlrokem, říkáme tomu taky „Dirty Old Town Band“ (vyrostl jsem v Ostravě a miluju Iry), možná se někdo časem přidá, uvidíme, co přinesou další dny, měsíce…“

Vážení a milé,

na světě je definitivní verze programu na letošní Antropotyátr. Bohužel musíme oznámit, že na poslední chvíli nedopadla jednání s Radkou Denemarkovou, která přislíbila účast na případném jiném večeru. Místo Radky Denemarkové vystoupí básnířka Lucie Hyblerová, mimo jiné vítězka Ortenovy Kutné Hory za rok 2007.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

Redakce