je projekt, který vznikl ze spolupráce Jiřího Macháčka, Pavla Johančíka, Martina Skýpaly a Moniky Kubicové v roce 2008. Jde o pásmo hudby a poezie, zhudebněné i čtené, jehož leitmotivem je hledání mýtických podob lidského osudu.

Ona titulní panna má mnoho rolí – je symbolem duše, přestrojuje se do podoby Morany, která shoří na hranici, aby se přivábilo jaro, je symbolem oběti, kterou jsme učinili už kdysi dávno, tak dávno, že se na to nepamatujeme, zatímco ona se kdesi snad dosud potuluje jako přízrak bez těla. Je symbolem setkání nad jejím hrobem.

Pohřbívání panny je pokusem zhmotnit její přízrak v pohanském rituálu, pokusem nalézt společný jazyk alespoň pro jeden večer, snahou zažehnat zlé duchy zaříkáním a rytmem, hudbou a slovem.

Osoby a obsazení:

Johan band

Hudební sdružení, jehož základ v této chvíli tvoří kytarista Pavel Johančík zvaný „Johan“ a houslista Jiří Macháček, šéfredaktor ostravské literární revue Protimluv. Duo také spolupracuje s dalšími hudebníky, např. Mrošem (kytary, basa, sbor), Stanislavem Hovadíkem (bicí) z dnes již neexistující ostravské formace Mroš & The Voices a také s Markem Pražákem, performerem, básníkem a výtvarníkem v jedné osobě. Mezi jejich počiny patří například CD Pták sám je smysl zpěvu (Protimluv, 2007), které odstartovalo užší spolupráci mezi Pavlem Johančíkem a Jiřím Macháčkem. Letos natočili po dvou letech druhé CD, na němž opět ve studiu spolupracovali se stejnými, již zmíněnými hudebníky, barevný rejstřík jejich kompozic však obohacuje nově rovněž zvuk akordeonu.

Oba muzikanty oslovují nezvyklé harmonické postupy a ladění posunuté o půltón níž. Zhudebňují texty zejména českých básníků, např. Ivana Wernische, Jiřího Ortena, Oldřicha Mikuláška aj. Koncertovali doposud převážně v České republice, také ale v Polsku a Rakousku.

Martin Skýpala

(* 1976 ve Valašské Meziříčí).

Absolvoval obor Česká literatura na Slezské univerzitě v  Opavě a v současnosti žije se ženou a dvěma kočkami v Ostravě. Své básně a básnické cykly publikuje od r. 1998 převážně časopisecky (Tvar, Weles, Čmelák a svět, Dobrá adresa aj.) Je autorem básnických sbírek Resuscitace (Tvary, 2000), Lžička medu (Tribun, 2007), Alter Ego (Tribun, 2007) a Ruční práce (Protimluv, 2008).

Monika Kubicová

(* 1990) pochází z Řepišť na Frýdeckomístecku, nyní bydlí v Bašce poblíž Ostravy. Publikovala ve čtvrtém čísle loňského ročníku Protimluvu. Její verše získaly první místo v literární soutěži knihovny ve Frýdku-Místku Můj svět.