* 1959, básník, prozaik, překladatel. V nakladatelství Argo mu vyšla sbírka básní Nucený výsek (2003), sbírka povídek Und (2005), sbírka básní Deník rychlého člověka (2007). Překládá z angličtiny (John Bunyan, James Hogg, Samuel Beckett a další) a do angličtiny (Chování dřeva při zatlačování trnu, Seznam prací nájemce, Škvárové hospodářství, Drticí zařízení a další industriálně poetická díla, bez kterých se anglicky hovořící populace nemůže obejít). Žije většinou v Praze.

Despoticko sektářský country club Johnyho Cashe

the_:M:_

Mesto – Les – Postel – Ulice
__Prostor _Praha

Filip Jakš

Nečtěte ho, normálně to přeskočte. Ani jeho medailonek jsme nemohli otisknout, ten člověk se tak chvástal, že to bylo opravdu nevkusné. Tak dlouho týral a vydíral naši redakci, že jsme nemohli, než jeho texty otisknout. Ovšem na medailonek se naše dohoda nevztahovala. Autor je nezvladatelný egoista a vychvalováním své osoby hodlal zaplnit příliš z drahocenného prostoru tohoto periodika.

Tedy jen kusé informace: 23 let, student dějiny umění (trvá na zmínce o zaměření na výtvarné experimenty s textem a na street art), hudebník, pisálek – stačí vám to pane Jakši?

Jan Veselka

V současné době jsem hrdým členem spolku okultistů, vyznavačů černé magie a pohanského boha Johnnyho Cashe. Můžete mě ale znát už z kapel jako Sbor kastrátů, Návrat z Marsu, Prdelní průser, Poslední cígo, Mystifikátor nebo skupiny Kde je má kytara, oblíbené hlavně po hospodách v agrárních oblastech naší země. Takže teď, když už všechno víte, vytesejte z kamene oltář pro velkého J.C. a přinášejte k němu pravidelné oběti. Vítány jsou zejména mladé dívky (pouze panny), drogy (pouze čisté), policisté (spoutaní v okovech) a struny na kytaru (J.C. občas nějakou přetrhne). A hlavně koukejte přijít na úžasné kabaretní představení Despotického sektářského country klubu Johnnyho Cashe s mistrem Míkou v čele.